Vozítko nejprve tento nečekaný objekt minulo a při své denním putování se zastavilo o necelých 200 metrů dál na své pomalé pouti. Když však vědci v kalifornské Pasadeně, odkud je Opportunity řízeno, prohlíželi 20. července za záznamu zaslané obrázky, všimli si balvanu širokého přibližně 60 cm a vysokého kolem 30 cm, který se svoji tmavou barvou s modrým nádechem výrazně lišil od běžných balvanů rozesetých v okolí. Proto vědci nařídili technikům 21. července hodit zátečku a vozítko se poslušně vrátilo o týden později, 28. července 2009 k tomuto hranatému balvanu. Přístroje vozítka – především Mössbauerův spektrometr – zkoumající od 1. srpna balvan potvrdily podezření vědců, že se skutečně jedná o siderit, tedy meteorit tvořený především železem, s malou příměsí niklu.
Vzhledem k tomu, že se při dopadu nerozpadl na řadu menších částí ukazuje, že rychlost, s jakou se srazil s povrchem planety nemohla být příliš vysoká. To ale neodpovídá tomu, jak je současná atmosféra Marsu řídká. Dnes by musel dopadnout mnohem větší rychlostí. Z toho se dá usuzovat, že v dávné minulosti, v době, kdy tento meteorit na Mars dopadl, musela být atmosféra mnohem hustší, aby ho dostatečně zabrzdila.
Chemický rozbor povrchových vrstev nalezeného meteoritu také odhalil, že některá místa jeho povrchu jsou značně zkorodována a pokryta oxidem železitým. To ukazuje na přítomnost vody – ať již ve formě páry nebo kapalné. Opět nepřímý důkaz toho, že v minulosti byl Mars pro možný život mnohem pohostinnější než je v současnosti.
Vozítko Opportunity dorazilo na Mars 25. ledna 2003 a mělo původně pracovat je 90 dní. Dodnes, po šesti a půl létech, však stále brázdí pustiny Marsu a zásobuje planetology zajímavými informacemi. Naproti tomu jeho dvojče – vozítko Spirit – dosud visí v pasti písečné duny a technici na Zemi stále zkoumají možnosti, jak ho na dálku desítek milionů kilometrů vyprostit.
